Celý proces začíná recyklací odpadního skla, třeba ze starých praček. Sklo se rozdrtí a rozemele na jemný prach. Smísí se s plastifikátorem a skleněná plastelína je připravená k dalšímu zpracování.
"V surovém stavu je vlastně šedé barvy a po upečení dosáhneme sněhově bílé barvy," uvedla výzkumnice na katedře sklářských strojů a robotiky TUL Marie Stará.
A ta se dá upravit sklářskými pigmenty. Nápad málem skončil v koši jako nepovedený experiment. "Chtěli jsme mít čiré sklo, nicméně nakonec z toho vznikla pěna. Naštěstí jsme se rozhodli ji dál prozkoumat a zanalyzovat a zjistili jsme, že je to vcelku unikátní a zajímavý materiál," vysvětlil vedoucí katedry Vlastimil Hotař.
[chooze:article;value:563113]
Dobře saje vodu, je průsvitný a také prodyšný. A vědce hned napadly desítky možných využití pěnového skla.
"Mohou fungovat jako světelné zdroje, rozptylují krásně světlo, a zároveň jako akustické panely, které zlepšují akustiku uvnitř místnosti. To může být interiérový doplněk, který bude uvolňovat vůni, nebo to může být třeba nosič nanočástic. Mohly by to být různé filtry, katalytické součásti různých zařízení, je to otázka dalšího výzkumu," sdělil Hotař.
Porézní skleněný disk vědci mohou použít jednak jako pítko pro včely anebo pro hydroponii rostlin. Výsledné sklo je velmi lehké. Materiál jsme ukázali lidem, aby zkusili uhodnout, co drží v ruce. Nepoznal to ani vyučený sklář. O produkt technické univerzity se už zajímají první firmy, které v něm vidí velký potenciál.